První osídlení území dnešní Bratislavy je datováno z období let 400 př. n. l. až 50 př. n. l., kdy tu žili Keltové a měli zde dokonce oppidum (opevněné sídliště) s vlastní mincovnou. Ty nahradili později Germáni. Po zániku Říma přišli Slované a také Avaři. V 7. století se město stalo součástí Sámovy říše a později Nitranského knížectví. V 9. století bylo připojeno k říši Velkomoravské.
Po tomto období se město stalo na tisíc let součástí uherského státu. Za vlády prvního uherského krále Štěpána I. došlo k rozvoji. Budovaly se hlavně nové kostely a vznikl i kamenný hrad, tehdy jeden z nejlépe opevněných v celém Uhersku. V letech 1241 a 1242 na Bratislavu během svých nájezdů zaútočili Mongolové, avšak město ani hrad nedobyli. V roce 1465 zde založil Matyáš Korvín Academii Istropolitanu, první univerzitu na území Slovenska. Velký nárůst jejího významu pro celé Uherské království však přišel spolu s vpádem Osmanů do Uherska. Budín totiž padl a Osmanská říše jej zabrala na více než sto let. Důležité instituce tak musely být přesunuty právě do Bratislavy a ta se mezi lety 1536 až 1784 stala hlavním městem. Korunováno zde bylo několik králů a sídlil tu také ostřihomský arcibiskup. Poté však zase Josef II. přikázal přestěhovat hlavní město Uherska zpátky do Budína a korunovační klenoty z hradu do Vídně. Význam celé Bratislavy tak velmi poklesl.
10. října 1918, v předvečer vzniku Československa, vzniká Slovenská národní rada s centrem právě v Bratislavě a působností ve městě a jeho okolí. Za první republiky se pak do relativně zaostalého města velmi investovalo a vznikalo tak mnoho nových budov a přestěhovaly se sem některé úřady. Kolem roku 1927 tu žilo již 128 000 lidí a Bratislava byla označována jako jedno z velkoměst. V roce 1968 byla pak Bratislava ustanovena hlavním městem Slovenska v rámci socialistické federace. Roku 1971 se severní a východní hranice města opět posunuly a připojily se další přilehlé obce Bratislavy. Bratislava se tak stala druhým největším městem ČSSR a po rozpadu Československa pak hlavním městem nezávislého Slovenska.
Většinu památek města nalezneme v jeho historickém jádru. Za vidění jistě stojí stará radnice, což je komplex budov vybudovaných v 14. a 15. století a dnes je sídlem městského muzea. Michalská brána je zase jediná brána z původních středověkých městských opevnění a je jednou z nejstarších budov ve městě. Městské centrum je také charakterizováno mnohými paláci v barokním stylu. Grassalkovichov palác, vybudovaný okolo roku 1760, je dnes sídlem slovenského prezidenta a slovenská vláda má své sídlo v bývalém arcibiskupském paláci.
Nejvýznamnější památkou a symbolem města je však Bratislavský hrad. Ten se tyčí na plošině 85 metrů nad Dunajem. Hradní vrch byl obýván již od dob neolitu a byl keltské oppidum, část starověké římské hranice, zpevněné sídlo Slovanů a hospodářské, politické a vojenské středisko Velké Moravy. Současný kamenný hrad zde však byl vybudován až v 10. století, když oblast byla součástí Uher. V 15. století byl hrad přestaven na gotický, v 16. století na renesanční a v 17. století na barokní styl. Po dob vlády Marie Terezie byl hrad sídlem v uherské části Habsburské monarchie. V roce 1811 však hrad vyhořel do základů a zůstal v ruinách až do 50. let 20. století, když byl rekonstruován v letech 1953-1968, většinou v barokním stylu.
Za návštěvu také stojí ruiny hradu Devín, které se nacházejí v stejnojmenné městské části Devín, na skále nad ústí řeky Moravy do Dunaje, při hranicích Slovenska a Rakouska. Díky této strategické poloze byl Devín klíčovým hradem na hranicích Velké Moravy a později raného uherského státu. V roce 1809 byl však hrad zničen Napoleonovou armádou a od té doby je symbolem slovenské a slovanské historie.
